Vandr na kolech po Turecku, Sýrii a na skok do Gruzie.

Vandr na kolech po Turecku, Sýrii a na skok do Gruzie.

 

 

Vyznaen-mapa

 Na jaře, 25. dubna 2009,  vypukla jedna velká cesta na kolech dvou cyklistů. Cesta začala dobrým nápadem Radka vyjet na kole do Turecka a podívat se po Sýrii. Pokračovala pak koupí letenky na ostrov Kypr a dál přípravou kol a potřebných věcí. A tak jsme jmenovaného dne vyrazili směr letiště Vídeň. Přistáli jsme v Larnace, kde je i lodní přístav.Na Kypru v tomto čase už bylo pěkně teplo. A tak jsme se vydali hledat vhodný trajekt směr Sýrie nebo Libanon, kam jsme se chtěli dopravit nejdříve.

Opuncie

cestou do Famagusty 

Bohužel nebyla trajektová doprava těmito směry v provozu a   zamířili jsme do Famagusty a odpluli ještě týž den do Mersinu. Cesta trvala 13 hodin

Tureckosyrie-2009-13

 V Mersinu naše cesta pokračovala na kolech směr Adana, Ceyhan, Narlik, Tesisleri, Ovasi, Cayli, Dörtyol, Yakacik, Iskenderun,Belen, Kirikhan, Reynhali až k syrskému hraničnímu přechodu Cilvegözü.

Turecko-srie-tokaj-radek-narozeniny-272

Byla to cesta, která začala po rušných silnicích lemovaných tureckými podniky, od pivovaru Efes po firmy zabývající se výrobou koberců,  podniky zpracovávající kukuřici, automobilky aj. Měli jsme možnost si prohlédnout odchovnu koní na vývoz do Dubaje.

Kon-pro-dubaj

Cestování na kolech pokračovalo krajinou plnou zeleně, všude rostly různé druhy citrusů a  pistáciovníky . Vzduch krásně voněl pomerančovými květy. V jednom sadu s pomeranči jsme se setkali i s  pavouky sklípkany norníky. Tam jsme si večer nevědomky postavili stan a ráno se s jedním z nich pozdravili.

Pomeranovnky

 Sklpkan

Pokračovali jsme směr Iskenderun. V tom místě jsme se dostali až k moři. Bylo chladnější, ale nádherně modré. Cestou dál za městečkem Belen jsme nocovali ve výše položeném místě, kde začínaly hory. Našli jsme místo u benzinky, kde jsme večer měli defekt kola. Přestože jsme měli horská kola, všude bylo na cestách spousty skla, takže píchnout duši nebyl problém. Tu noc jsme měli kontrolu jandarmy. Trochu nás to překvapilo, nechtěli komunikovat, jen se zbraněmi něco hledali. Na druhý den nás to vedlo na Kirikhan, tam jsme si dali skvělý kebab. V celém Turecku ho dělají moc dobře, pěkně to voní a host k tomu dostává obrovské množství zeleniny. Vše je sice pálivé díky koření červené paprice, která je tu v několika odstínech od skoro černé po červenou a je usušená na malinkaté lupínky. Hodně pálí, ale dá se na to zvyknout. Taky jsme se sháněli po koupi pohlednic, ale protože jsme nebyli v turistických oblastech, nevěděli ani, co to pohlednice je.

Poledn-siesta

  Reynhali bylo taky moc pěkné město, setkali jsme se tu s příjemnými lidmi. Turci se zvlášť k cyklistům nabaleným jako vozidla TIR chovají moc přátelsky a pohostinně. Zdraví, chtějí si povídat a radit. Máme na ně moc pěkné vzpomínky.

Reynhali

  A konečně jsme dorazili k hranicím se Sýrií. Podařilo se nám to na večer, a tak jsme po kontrole pasů hledali v 8 hodin večer  nocleh. Stan jsme rozdělali mezi skalisky, nikde nebylo kousek rovné plochy bez kamenů. Nicméně jsme usnuli a probudili se ráno mezi ovcemi a jejich pastevci. Ti vydávali ostré skřeky jako krkavci, takový hrdelní zvuk. V celé zemi se chová neskutečné množství ovcí. V některých místech i kašmírské kozy. Putovali jsme dál k Allepu. Bylo velké horko a slunce silně pálilo. Pokud zde jedete po silnici, je to cesta pohodlná, protože cesty jsou široké, neponičené, ale jste stále na otevřeném slunci. Trochu jsme měli se sluníčkem problém, tak jsme se pak chránili oděvem a moc se nevystavovali. Před městem Allepo jsme se zastavili v místním velkém parku, kde zrovna Syřané slavili 1.května. Scházeli se tam celé rodiny, přátele a grilovali, opékali, hráli hry nebo jen odpočívali.Ženy byly v dlouhých černých hábitech, to nosila v Sýrii většina žen. Muži zase v některých městech nosili jen dlouhé šedé košile až po zem. Takže v tomto parku jsme poznali, jak se Syřané baví a jakou poslouchají hudbu. A hlavně jsme si odpočinuli od sluníčka, protože  pod borovicemi, které zde rostly, bylo dost chládku.

Nocleh-u-ptele-v-mambij

Dál jsme pokračovali na Al bab a Manbij. Města to byla vyprahlá, ale na lidech to nebylo znát. Vody měli dostatek. Blízko se line Eufrat, a tak se všude zavlažují pole, rostou krásné růže, neustále se čistí domy od prachu, a perou koberce. V Manbiji nám nabízeli nocleh, ale chtěli jsme vyhledat Radkova přítele, který trochu uměl bulharsky. Přijal nás ve svém domě a večer jsme si u čaje popovídali.  Ostatní Syřané mluví převážně jen arabsky, občas se někdo objevil, kdo uměl trochu anglicky. Ale rukama a nohama se člověk taky domluví a neztratí se. Někdy potěší i jen slovíčko šukran – děkuji.  Dost často se nám stávalo, že jsme něco dostali k nákupu potravin jen tak. Vezli jsme s sebou malé pozornosti, a mohli jsme také obdarovávat.

Radek-a-re

V Manbiji je velký hřbitov, působí to na člověka zvláštním dojmem. Tady nás kontroloval člověk asi z místní celní policie nebo městské, chtěl vidět pasy… Trochu jsme měli obavy, a dali jsme mu je po jednom. Poděkoval nám ale a dal na cestu arabské chleby - chobís. Trochu nás to překvapilo.

 U-velae

 Z Manbije jsme chtěli jet dál k turecké hranici Ayn-Al-Arab. Když jsme tam ale dojeli, zjistili jsme, že je zavřená. Opět se sešlo spousta ochotných lidí, kteří chtěli radit. Jeli jsme tedy podél turecké hranice do Akcakale. V jednom místě začalo lehce pršet a schovali jsme se do autobusové zastávky. Protože jsme byli všude atrakcí, přijel pro nás jeden Syřan na motorce zahalený do šátku „Palestina“. Nemohli jsme odmítnou pozvání, a seznámili jsme se s jeho rodinou. Bydleli v domech uplácaných z hlíny, každým rokem se na ně přilepuje nová vrstva bahna a tak se udržují. V rodině byli ženy, děti a přišla i babička, která měla obličej zdobený tetováním. Všichni se moc rádi nechali fotografovat. A fotili si i oni nás. Natáčeli nás, jak jíme, balíme si  kola… byli moc přátelští.

Syrsk-eny-a-dti

 Vzhledem k tomu, že se pořád mračilo, jeli jsme dál, abychom se dostali přes hranici. Na hranici byl trochu problém v tom, že nám při vstupu nedali vyplnit nějaký formulář. Ale při výstupu ho po nás chtěli. Lámanou angličtinou jsme se dozvěděli, že ho můžeme vyplnit dodatečně za 10 dolarů. Nic jiného nám nezbývalo, v Sýrii jsme se zabydlet v tuto chvíli nechtěli. A od hranic nás provázely písečné mraky. Na večer se strhl déšť plný písku ze syrské pouště. Obloha byla úplně žlutá, byl to zvláštní pocit, dost těžký. Jaká to radost, když na druhý den byla žlutá jen auta, domy, cesty, naše kola a pláštěny , ale obloha se modrala.

 

Kolečka nás hnala do městečka Sanliurfa, pro Turky jen Urfa. Tam jsme si kvůli náboženskému vyznání oblékli dlouhé kalhoty, já dlouhý rukáv a vjeli jsme do města hledat Abrahámovu jeskyni. Radek uviděl odbočku směr jeskyně. Před jedním obchůdkem nás odchytil turecký zlatník mluvící česky.

U zboží zvolte Přidat do oblíbených.
Košík je prázdný.
zboží v e-shopu: 542 e-shop systém banan.cz